:-D Děkuju za zajímavý nápad, pane Oldo, rozhodně to bude šetrnější způsob náboru než letos, kdy „staří“ členové prvního září svými etudami vylekali prváky natolik, že to vypadalo na doživotní averzi vůči divadlu.:-) Děkuji za uznání, myslím si, že je důležité, s čím už na první schůzku přicházejí, a troufám si tvrdit, že za ta léta docela odhadnu, kam dokážu koho za ten rok posunout. Povětšinou se to i daří. Přál bych vám ovšem v některých případech, kdy to „netrefím“, vidět ten proces. :-) O tom by mohli ostatní spoluherci vyprávět :-D To ale není letošní případ, letos se prváci bez nejmenších problémů postavili po bok těm starším. Píšete, že vnímáte letošní hru jako jednu z doposud nejlepších – děkuji Vám, ale i když už jsem to letos slyšel, nevím, jestli bych souhlasil. Možná proto, že její nastudování bylo velmi těžké a že mě stálo tolik sil, nejen těch divadelních, nemůžu ji ještě pořád pro sebe postavit tak vysoko jako některé předchozí. Ale jsme teprve na počátku jejího uvádění, právě pozitivní ohlasy diváků a také reakce samotných studentů, zda jsou po odehraném představení šťastní, to jsou pro mě ty hlavní „seismografy“ toho, jak se hra povedla a jak vysoko v tom dlouhém seznamu předchozích her vystoupá. Chce to určitě ještě delší odstup, abych dokázal být v hodnocení objektivnější. Příští týden jedeme na festival do Napajedel a tamější publikum nás sleduje od roku 1996, kdy jsme tam hráli poprvé Romea a Julii, tak uvidíme, jak se budeme líbit tentokrát. Ještě jednou děkujeme za uznání a držte nám palce.

Dobrý den, pane Marku, předně bych Vám rád poděkoval za Váš divácký ohlas, který je pro nás velmi příjemným počtením. Svoji reakci začnu, když dovolíte, od konce. Vybírat hru pro studentský (jednogenerační) soubor je vždycky velmi těžké a možná to zásadní, co každé práci předchází. Po loňském roce, kdy jsme hráli vcelku nenáročnou pohádku a soubor byl složen ze samých začátečníků, jsem jim chtěl nabídnout k práci něco myšlenkově závažnějšího, protože se v souboru sešli lidé velmi inteligentní a přemýšliví. Uvědomoval jsem si, že hra není na první pohled příliš atraktivní, že si jen těžko budou umět vzhledem ke své malé divadelní zkušenosti představit, jak bude či nebude na jevišti fungovat. Nepopírám, že jsem měl i jisté pochybnosti, jestli ji tak mladí lidé budou schopni uvěřitelně interpretovat, zda nechybí i kus životní zkušenosti, přes kterou se nedostanou dál. Navíc jsem se o hru už v předchozích letech pokusil, a nevyšlo to, musel jsem práci na ní ukončit. Tentokrát jsem měl ovšem herecky daleko disponovanější soubor a i lidsky jsme si daleko bližší, což je zcela jiná výchozí platforma, v té lidské rovině pro mě pochopitelně určující. Hlavní aktéry jsem už měl vytipované a letní prázdniny jsem(aniž by to tušili) při jejich návštěvách u mě na chalupě věnoval mimo jiné jemnému sondování, jaké jsou jejich životní postoje, jaká je jejich zkušenost, jak vnímají svět kolem sebe a jaký význam přisuzují hodnotám, o kterých by měli následně hrát. Podle reakcí Vás diváků se ve výsledku naše dílo povedlo a jsem za to moc rád. A troufám si tvrdit, že oni taky. I když nepopírám, že to byla i velmi náročná cesta a je malý zázrak, že herecky tak náročné party dokázali do té míry unést, že spoustě diváků dokážou připravit velmi silný zážitek. Je to hra, která je položena na herecké práci a na jednoznačném výkladu postav i situací. Každá nedůslednost se pochopitelně vymstí, a hra pak nemůže jako celek fungovat. I tady byly boje a diskuse, ale vždycky plodné a obohacující. Byla tu pochopitelně ještě jedna velmi důležitá věc, a to filozofický obsah celého díla a jeho následný přesah směrem k divákovi i k hercům samotným. Ani netušíte, jakou radost jste mi udělal svými slovy o tom, že se to těmto náctiletým úspěšně daří. Pak to mělo smysl. O smyslu pro ně samotné pochopitelně nemluvím, možná totiž ani oni sami ještě plně nevědí, co vlastně „spáchali“, ale troufám si tvrdit, že díky své intuici a nesporné inteligenci v základních obrysech alespoň tuší a v plné míře docení třeba až později, ale i to je velmi cenné. Děkuji za spoustu Vašich milých postřehů a pochvalná slova, dotknu se pouze oné drobné výtky (ale napsané s velkým pochopením) týkající se „divácky vděčných fórků“. :-) Velice často zvažuji, zda je tam dát/nechat, nebo ne. Mám velké dilema stran hranice, co ještě únosné je, a co už ne. Odpovědí tady jsou mi vždycky herci sami. A když se podívám po školních chodbách a zahlédnu různá gesta, zaslechnu útržky vět nesoucích se ze třídy a odjinud z různých koutů školy o přestávkách a po vyučování, byl bych proti nim i proti Kunderovi a Diderotovi samému. Obraz jejich života bych totiž obral o kus života samého, a to by pan Kundera rozhodně nebyl rád – popírat život v jeho pravdivosti. :-) K jejich životu totiž tyto fórky patří stejně jako Pán k Jakubovi a Jakub k Pánovi, stejně jako na druhou stranu velká vážnost přikládaná vážným věcem s velkou naléhavostí, která je pro mladé lidi tak typická. Ostatně, o důležitosti přátelství, lásky a zrady celý večer s velkým zaujetím hráli, a jak sám píšete, pravdivě. Ještě jednou srdečně děkuji za Vaše slova uznání a jsem moc rád, že nelitujete, že jste za námi vážil cestu a že se můžeme těšit i na další případné setkání na některé z repríz, jak píšete. Bude pro nás potěšením.

Srdečně děkujeme. Příprava letošní inscenace byla velmi náročná, ale taková slova uznání dávají na všechny obtíže zapomenout a reprízy se pro nás stávají velkou radostí. Ještě jednou děkujeme a pozvěte, prosím, své přátele a známé na reprízu 1. dubna 2015 v 19.00 hodin v Lidovém domě ve Vsetíně. Budeme se na ně těšit.

Dobrý den, omlouvám se, uvědomuji si, že jsem v poslední době stránky souboru zanedbával, a chybu napravuji. Ve fotogalerii nyní najdete fotky ze soustředění a plakát. Doufám, že nám i nadále zachováte přízeň a že Vás naší nejnovější inscenací nezklameme.

Dobrý den, jsme moc rádi, že Vás naše hra potěšila a že ji doporučujete dál, velmi si toho vážíme. Tak příznivé reakce diváků jsme ani nečekali, protože soubor je v naprosté většině složen z nováčků a novým pro nás byl i žánr lidové hry se zpěvy, navíc psané v nářečí. Dle ohlasů jsme udělali radost nejen velkému okruhu lidí z řad rodinných příslušníků, kde se náklonnost k účinkujícím předpokládá, ale i divákům, kteří si k nám našli cestu přes své známé. O to je naše spokojenost větší. Je pro nás velkým potěšením sledovat, jak se energie a temperament mládí přelévá do hlediště a mění se v divácké nadšení, které je pak zpětně velkou odměnou za obětovaný čas i tvrdou dřinu ve zkušebně. Jsme rádi i za reakci na program, zachycuje totiž chvíle, které tu dřinu okamžitě proměňují v nespoutané veselí :-)

Dobrý večer, děkujeme Vám za krásná slova uznání. Těší nás o to víc, že se nám jich dostává od lidí, kteří mají k folklóru blízko. Měli jsme totiž obavu, jestli nebudeme na jevišti spíše směšní, když se pokusíme o tento tvar. Podle ohlasů jsme se k naší velké radosti setkali jen s velmi vstřícným a přátelským povzbuzením. Osobně mě těší, že studenti zvládli velmi dobře i nářečí, se kterým se už dnes setkávají minimálně, a že díky vzniku této inscenace našli cestu k lidovým písním i jejich textům. Zrovna dnes jsem byl mile překvapen, že se naučili další písně, které nejsou součástí hry, a na moji otázku, co je k tomu vedlo, mi jeden z kluků odpověděl, že jsou krásné. Pokud jde o reprízu, ještě jednu na Vsetíně plánujeme, nejspíš v červnu. Informaci o ní najdete na těchto stránkách. Jinak bych Vám rád doporučil také představení Osloboděná slibka, které jsem dělal s Valašským lidovým orchestrem a účinkují v ní převážně členové Vsacanu. Reprízujeme ji v Luhačovicích 10. května. Tady je odkaz na upoutávku: http://www.youtube.com/watch?v=Meaf0VYfu-E Ještě jednou děkuji za pochvalná slova a budeme se těšit na repríze na viděnou.

Slibku jsem viděla dokonce dvakrát. Podruhé tomu bylo minulý týden. Také moc povedená hra se skvělými hereckými i pěveckými výkony. Děkuji Vám za úspěšnou a divácky líbivou propagaci folklóru v našem regionu.

Dobrý večer, Dalibore, děkuji za slova uznání. Letos žádnou inscenaci nepřipravujeme, protože loňská hra Romeo a Julie byla natolik náročná, že potřebuji nabrat trochu sil. Nicméně, divadlo si mě našlo a přizvali mě k režii folkloristé. Dělal jsem s nimi velmi pozoruhodný projekt Osloboděná slibka. 21. 3. v 19.00 hod. reprízujeme v lidovém domě, tak srdečně zvu (více o představení najdete tady: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1102732990-folklorika/313295350020003/ ) Ale zrovna dnes jsem měl schůzku se zájemci z prvních ročníků, kteří se na mě sami obrátili, že by chtěli dělat divadlo. Bylo jich neuvěřitelných dvanáct! Ač jsem si říkal, že letos se už do ničeho nepustím, to se asi odříct nedá :-) Je tedy možné, že do konce školního roku ještě nějakou malou věc stihneme udělat. Informace se určitě objeví zde i na našem divadelním facebooku.

Děkujeme, máme opravdovou radost z reakcí na karolinské uvedení. Já osobně jsem velmi rád, že se nám dostává pochvaly za hereckou práci. Málokdo si totiž umí představit, jak náročným procesem (ale zároveň krásným a obohacujícím) je cesta od napsané postavy k jejímu ztvárnění na jevišti. Všichni zúčastnění jsou v tomto ohledu velcí poctivci a snaží se vždy dotáhnout k co nejlepším výkonům. Největší radostí pak pro ně je, když „diváci jdou s námi“. Mnohým zatím možná ani nedochází, kolik toho už vzhledem ke svému věku dokázali. Taky se těším, kam se příští rok v tom divadelním hledání posuneme; alespoň doufám, že tomu tak bude.