Premiéra: 5. března 2015

Režie, scéna: Miroslav Urubek                                     

Hudba: J.S.Bach, J.A.Benda, J. Haydn, A. Marcello, B. Marcello,

F. A Míča, A. Reicha, F. Schubert

Text sledují a představení řídí: Michaela Baletková, Natálie Daová 

Šerm: Jiří Baran    

Světla: Daniel Tučník           Zvuk: Jan Kincl              Jevištní technika: Jan Maliňák                    

Dále spolupracovali: Marcela Částečková, Jan Hajda, Michaela Hajdová, Aleš Koňařík, Tomáš Koňařík, Václav Koňařík, Marcela Mikulášková, Jaromír Novosad, Radim Pospíšil, Marie Životská

O s o b y    a    o b s a z e n í :

Jakub                           ………………………………..  Petr Hajda                                           

Pán                               ………………………………..  Daniel Preisler                    

Hostinská                    ………………………………..  Veronika Pastorčáková

Mladý Otrapa             ………………………………..  Marek Frňka

Starý Otrapa               ………………………………..  Jaroslav Vrána

Justina                         ………………………………..  Hana Bláhová

Rytíř Saint-Quen       ………………………………..  Ondřej Částečka

Agáta                           ………………………………..  Kristýna Matute

Markýz                        ………………………………..  Jan Valeš

Dcera                           ………………………………..  Nikol Vašutová

Matka                          ………………………………..  Tereza Sedláčková

Jean, číšník                 ………………………………..  Štěpán Pospíšil

Otec Agáty                 ………………………………..  David Trčálek

Matka Agáty              ………………………………..  Tereza Sedláčková

Komisař                       ………………………………..  Šimon Matějček

Rychtář                       ………………………………..  Tomáš Žamboch

Stráže                           ………………………………..  Jan Bukáček, Radek Preis

Hlas hostinského       ………………………………..  Šimon Matějček

 

P r e m i é r a     5.  března   2015   v e    V s e t í n ě

Poděkování:

 

• Panu Josefu Hnaníčkovi, řediteli ZŠ Gabry a Málinky Štítná nad Vláří, za vytvoření skvělých pracovních podmínek při našem soustředění a tamějším paním kuchařkám za téměř rodinnou péči o naše žaludky.
• panu Augustinu Krystyníkovi, kolařství Nový Hrozenkov, za věnování opravdové loukotě,
• Turistickému informačnímu centru Vsetín za předprodej vstupenek,
• panu René Tovaryšovi, restaurace U Lva a U Tří slunečnic, za všestrannou podporu,
• všem rodičům, přátelům, známým, vyučujícím i všem studentům školy, kteří jakkoli přispěli ke vzniku naší hry, nabídli pomoc, popřípadě nás jen slovem podpořili. Vážíme si toho.

Začínajícím členům souboru jsme položili tyto otázky:

1. Co tě na divadelní práci nejvíc překvapilo?
2. Co tě na divadelní práci nejvíc pobavilo?
3. Jakou otázku bys položil/a Jakubovi?
4. Jakou otázku bys položil/a Pánovi?

Hana Bláhová

1. Nejvíc mě asi překvapilo to, že jsme celou hru dotáhli už téměř dokonce. Věřila jsem samozřejmě, že to zvládneme, ale i přesto mě to příjemně překvapilo.
2. Občas mě pobavily samotné scény, někdy zase věci, které se hrou neměly vůbec nic společného, ale které nám zpestřovaly a zpříjemňovaly práci.
3. Jakuba bych se zeptala, jestli mu nevadilo, že podvedl svého přítele Otrapu. J: Rád bych vše uvedl na pravou míru. Ve skutečnosti to bylo naopak. Justýna Jakuba donutila, aby s ní vlezl do postele, jelikož se jí tuuuze líbil, a zároveň ho výhružkami přinutila o tomto mlčet. Výsledkem je, že Jakub zde může být neprávem vnímán jako násilník. Jak sprosté!
4. Pána bych se ráda zeptala na to, jak se ve hře jmenuje. P: Nad touto otázkou jsem sám už mockrát přemýšlel a došel jsem k závěru, že mé jméno není známo s rafinovaným úmyslem. Jmenuji se prostě PÁN.

Jan Bukáček

1. Asi to, jak jsme si všichni blízcí.
2. Já se bavím na každé zkoušce, takže nedokážu vybrat jenom jednu věc.
3. Jak moc pro tebe bylo těžké zahrát tuto roli? J: Neskutečně těžké. Dlouho mi trvalo, než jsem se s rolí sžil a než jsem přestal žádat režiséra o přeobsazení.J  Tímto bych chtěl všem kolegům divadelníkům poděkovat za trpělivost a nervy, které se mnou měli.
4. Chceš se věnovat divadlu i po maturitě? P: Pokud k ní dojdu, v možnostech to jeJ

Marek Frňka

1. Jak krásné je sledovat, jak se všechno postupně utřepává a formuje.
2. Jednoznačně postelové scény a neobyčejná komičnost i zprvu nekomických situací.
3. Našel jsi v některých scénách sám sebe? J: ehm.. ano :-D
4. Co bylo herecky nejsložitější při ztvárnění Pána? Která scéna? P: Držet roli v mezích lehké vznešenosti a zároveň lehkého pobavení. Která scéna? Určitě s mým věrným přítelem, rytířem Saint-Ouenem.

Šimon Matějček

1. Jak tolik různých lidí s odlišnou povahou je schopno dát se dohromady, spolupracovat a vytvořit něco takového.
2. Nejspíš lidé, se kterými jsem se potkal.
3. Který okamžik z celé hry je podle tebe nejvtipnější? J: Nemůžu si pomoct, ale pokaždé mě rozseká a donutí odbourat se věta ze třetího jednání: ,,To je velká pravda!" J        A pak také Pánův závěrečný monolog.
4. Která scéna byla herecky nejnáročnější? P: Nejspíš příchod do hostince po začátek příběhu hostinské.

Radek Preis

1. Nejvíc mě na práci v divadle překvapilo, jaká dobrá parta lidí se sešla. Držíme spolu a tak to má být.
2. Každá zkouška je pro mě zábava. A ze soustředění jsem si odnesl spoustu zážitků.
3. a 4. V čem se se svou postavou ztotožňujete a v čem byste naopak jednali jinak?

J:  Naprosto jsem se ztotožnil v dialozích s Pánem. Chvilkami si opravdu připadám, jako by to byl dialog skutečný. A samozřejmě jsou tu i věci, se kterými mám problém ztotožnit se, ale snažím se, jak jen můžu, aby to nešlo poznat, tudíž je nebudu ani zmiňovat. J

P: V čem přesně se ztotožňuju, už nedokážu říct, jelikož nevím, kde přesně ve mně začíná a kde končí pán, a kde jsem to naopak už já. A v čem bych jednal jinak? Nejspíš ve svém vztahu k Saint-Ouenovi a nejspíš bych se nepustil do své...ehm..eskapády s Agátou.

Další otázky na Jakuba a Pána:

Co je na divadle nejnáročnější?

J: Jednoznačně nároky na váš čas. Když chcete divadlo dělat opravdu naplno a dosáhnout co možná nejlepšího výsledku, je tomu zapotřebí obětovat neskutečné množství času. Pokud však ten čas obětujete a vydáte ze sebe opravdu všechno, nemůže to dopadnout špatně.

P: Krom spousty textu a pamatování si aranžmá vydržet se koncentrovat při té srandě.

Které okamžiky v divadle naopak patří k nejpříjemnějším?

J: Samozřejmě pocity po premiéře. Všem bych to přál zažít. Neskutečné!

P: Poznání se s novými lidmi, se kterými potom podstoupíte sic náročnou, ale úžasnou cestu k premiéře. Možná ještě jedna věc je lepší, a to když vidíte, že úsilí stálo za to, že se představení líbilo a diváci jsou spokojeni

Nejzábavnější situace v divadle (při představení, zkouškách atd.), na kterou si budeš hodně dlouho pamatovat.

J: Momentálně mě napadá jeden moment, kdy na soustředění chudák jeden z nejmenovaných kolegů nechtěně ukázal partě své přirození. Nutno podotknout, že holky si nestěžovaly. J

P: Asi nacvičování postelových scén, kdy se všichni odbourali a musela se zastavit zkouška.

Co bys vzkázal spolužákům, kteří váhají, jestli hrát divadlo?

J: Pokud jste ochotni obětovat tomu čas (včetně několika prozkoušených víkendů) a nervy, pojďte do toho! Garantuju vám, že divadlo vám tu oběť vrátí stonásobně. J

P: Aby zbytečně nepropásli tu nejlepší část života na gymplu, protože nikde jinde tohle nezažijete. Tak proč to nezkusit?